Sjezd BashkausuKayaking Bashkaus
Po dvou týdnech na Altaji nadešel čas, abychom nasedli na spodní kaňon legendární řeky Bashkaus. O tomto úseku jsme již slyšeli mnoho a s čerstvými informacemi z první ruky od jiné skupinky jsme se už těšili na hromadu opravdu výživné divoké vody. Jeden den jsme strávili odpočíváním na nasedacím místě a skupinka 3 Ruských kajakářů, která zrovna projížděla kolem, nám potvrdila, že je střední voda a popřáli nám hodně štěstí při našem sjezdu.
První den jsme se probudili časně, uvařili mnoho čaje a uvařili chutnou ovesnou kaši jako obvykle. Balení do lodí pro nás už byla rutina a tak jsme krátce po desáté hodině dopoledne pořídili skupinovou fotku, odrazili od břehu a zamávali našemu řidiči Sašovi, stojícímu u svého UAZu a pomalu mizejícímu v dáli.
Podle kilometráže nás čekalo asi 55 kilometrů lehké vody až k přítoku Tuskol, který značí začátek spodního kaňonu. Užívali jsme si slunečné počasí, pádlovali a po pár hodinách jsme začali vyhlížet tradiční kemp pro první den. U levého přítoku jsme viděli malou kamenitou pláž, ale měl jsem pocit, že jsme takovou dálku ještě nemohli ujet. Pádlovali jsme tedy ještě chvilku a najednou jsem uviděl obrovské balvany blokující celou řeku a bylo mi jasné, že už jsme v kaňonu a tohle je peřej Barricade. Nu, ačkoliv ostatní tahle zpráva zrovna nepotěšila, nebylo už cesty zpátky. Vylezl jsem prohlédnout cestu a vysvětlit ji ostatním. Jeden po druhém jsme opustili vracák a najeli do peřeje, když v tom se řeka rozhodla dát nám první lekci. Terku si podržel válec v prostředku peřeje, zaplavala a zůstala pod dalším dropem ve vracáku uprostřed řeky. Snížák projel kolem ní do prvního vracáku napravo a k naší úlevě Terku rychle odlovil házečkou, ale její naložená loď už zmizela po proudu asi před dvěma minutami. Začal hon na loď, při kterém jsme já s Tomášem smažili dolů s vědomím, že bez lodi to znamená 3 denní trek zpátky alespoň do první vesnice. Naštěstí jsme loď našli asi o kilometr níže nerozhodně čekat ve vracáku. Pro dnešek to bylo dramatické až dost a tak jsme opatrně pokračovali přes peřeje od WW3 do WW5- až k pravostrannému přítoku Onysh. Toto místo, přesně jak píše kilometráž, je na spodní kaňon poměrně neobvyklé; je tu velká rovina nabízející ideální kemp chráněný stromy. V mžiku jsme měli rozdělaný oheň, postavenou plachtu a večeři na cestě. S vědomím, jak vypadá na Bashkausu WW5 jsme ulehli ke spánku.
Druhý den jsme vstali opět brzy, neboť nám bylo jasné, že den bude náročný. Oheň, čaj, ovesná kaše, další čaj, balení a naše čtyři lodě kloužou do řeky před desátou dopolední. Pár lehčích peřejí nás pěkně zahřálo a po nějaké té WW4 jsme si všimli vzdáleného odlesku vysoko na levém břehu. Rychle jsme prohlédli peřej Key a asi můj sjezd dostatečně nepřesvědčil, tak ji ostatní přenesli, zatímco jsem nakoukl za další zatáčku, co je na nás přichystáno. Jakmile jsme se ve vracáku pod peřejí sešli všichni, vyšplhali jsme nahoru k památníku zapsat naše jména do knihy legend.
Po napsání našeho vzkazu a vyfocení potřebných fotek jsme se vrátili k lodím a pokračovali stabilním tempem s dvěma přenáškami peřejí Trap (zablokované stromem uprostřed) a Meatgrinder, která nás přivedla k tradičnímu spacímu místu zvanému the Chicken Leg Tavern. Tam jsme znovu zaznamenali náš sjezd do druhé knihy, dali si chalvu a skočili do peřeje Kamikaze. Dalších 6 kilometrů byla řeka poměrně souvislá, nicméně jetelná WW4 až 5- a tu a tam nám svou silou připomněla, že není moc prostoru na chyby. Slunce pálilo a lepší podmínky bychom si na tak odlehlé řece snad ani nemohli přát.
Kolem třetí odpoledne jsme přijeli k peřeji Family. Počítám, že jméno dostala kvůli svému charakteru. Tři velké přesazené válce v pořádném spádu. Na začátku byl přes celou řeku máma válec, rychle odtékající do ještě většího táta válce, který se dal projet vlevo a následoval děda válec, který bylo potřeba jet naopak vpravo. Byla tam nicméně lajna a pod peřejí byl docela velký bazén, kde by se dalo leccos pochytat, kdyby byl problém, takže prostor pro výmluvy malý. První válec jsem objel těsně u skály vlevo, chytil neplánovaný vracák nalevo a najel znovu do hlavního proudu jen abych to hned hrnul zpátky doleva a vyhnul se druhému válci. Ten mě vysvíčkoval, takže nezbyl čas na další manévry a třetí válec jsem napálil na komoru, střihnul si eskymáka a odsurfoval doprava, solidně zadýchaný. No, jako obvykle to bylo o dost větší než to vypadalo ze břehu.
Následující pětková peřej, the Stubborn, byla delší ale ne tak z kopce a ve výjezdu měla několik velkých vln. Při prohlížení jsme hned pod peřejí našli luxusní kemp na pravém břehu, kde asi 3 metry nad hladinou povodně vytvořily rovnou pískovou pláž, dost velkou možná pro 8 lidí. Slunce ještě svítilo a tak jsme ze sebe shodili oblečení, naskákali do řeky a pak jen leželi na vyhřátých skalách a vyprávěli si dojmy z dlouhého dne. Kaňon je tady pořád hodně hluboký a tak nás slunce opustilo před pátou hodinou. Šli jsme tedy do našeho plážového kempu, uvařili večeři a hromadu čaje a rozdělali pořádnou vatru, aby odstrašila mraky. Potom na nás padl soumrak a my pomalu usnuli sledujíce hvězdy a světlo od ohně tančící po skalách kolem nás.
Ráno našeho posledního dne na Bashkausu jsme nikam nespěchali. Před námi byla jen jedna těžší peřej a jedna přenáška a tak jsme byli v klidu a dali na vodu až když si slunce našlo cestu do hlubokého kaňonu. Pár čtyřkových peřejí nás probudilo a pak už jsme si jen užívali slunečného počasí a krásný hluboký kaňon s trojkovými peřejkami. Peřej Tight, která je v kilometráži popisovaná jako ošklivá WW4, neměla zrovna pěkný nájezd, ale stejně jsem to zkusil a s jednou svíčkou a backflipem jsem jí projel. Zakrátko jsme už pádlovali přes jezero, vytvořené sesuvem v roce 1989 a začali přenášet peřej WW5+/WW6 s příznačným jménem Landslide. Malá pěšinka nás vedla nahoru do kopce a my usoudili, že přenáška vede přes sesuv, protože podél řeky nelze projít. To byla nicméně zásadní chyba. Po 20 minutách traverzování strmého kamenitého srázu, který se neustále sypal jsem upadl, upustil loď a pak už jen sledoval, jak letí asi 100 metrů dolů do peřeje. Naštěstí loď nedoletěla až do vody a zůstala na kamenitém břehu pod srázem. Ostatní lodě jsme na házečkách spustili dolů k řece a objevili tam standardní cestu na přenášení. Příště tedy už budeme vědět, aspoň že se nikomu nic nestalo. Znovu jsme tedy sedli do lodí a pluli dál, zatímco údolí se postupně otevíralo, sdělovali si dojmy z řeky, zpívali možné i nemožné songy a navzájem se trápili popisy nejrůznějších jídel. Konečně jsme spatřili most, vytáhli lodě na břeh, zavolali Sašovi, ať si pro nás přijede a Tomáš nám rozdal cigára na oslavu našeho počinu. Bashkaus je krásný, náročný multi-day trip, který si doufám dám někdy znovu.
Další fotky jsou zde s laskavým svolením Petra Snížka
After two weeks in Altay, time has come for us to put on the lower canyon of the famous Bashkaus river. We’ve heard many stories about the run and with the fresh first hand info from another group, we were just looking forward for a lot of classy whitewater. We spent one day chilling at the put-in and a group of 3 Russian kayakers came by saying the water level is medium and wishing us good luck for our descend.
On day one, we woke up early, brewed a lot of tea and cooked delicious poridge as usual. Packing our boats was already a routine and shortly after 10 AM we took a group photo, set off and waved back to our driver Sasha standing on the shore by his UAZ slowly vanishing in the distance.
According to the guide, there was some 55 kilometers of easy paddling all the way to the Tuskol tributary marking the start of the lower gorge. We enjoyed paddling in the sun, kept paddling and after couple of hours started to look for a traditional campsite on day one. There was a small rocky beach by a left hand tributary but then I thought we just can’t be there yet. We paddled a bit more and suddenly I spotted huge boulders blocking the whole river and realized that we’re in the canyon already and this is the Barricade rapid. Well, even though others were not pleased with the news there was no turning back. I got out to scout the line and tell the others. One after another, we peeled out of the eddy and dropped into the Barricade and then the river decided to give us a lesson as Tereza got caught in a hole in the middle, swam and stayed in an eddy in the middle of the river. Peter ran past her into the first eddy on the right and managed to rope Tereza out and back to the shore quite fast, which was a relief, but her loaded boat had already gone downstream about 2 minutes ago. The chase began as me and Tomas charged downstream knowing that without the boat, one would have to hike for 3 days to get back to civiziation. Luckily, we found it about a kilometer downstream reluctantly waiting in an eddy. That being enough excitement for the day, we carefully moved on through some class 3 to 5- rapids to the Onysh tributary coming from the river right. This place, just as the guide says, is quite unusal for the Lower Gorge and a big flat terrace offers a perfect camp spot sheltered by the trees. In no time, we had a fire running, tarp set up and the dinner on the way. Knowing what class 5 looks like on Bashkaus we went to sleep.
Second day we got up early knowing that this would be a long day. Fire, tea, poridge, another tea, packing and our four boats slided into the river before 10 o’clock. Couple of easier rapids warmed us up and after some class 4 we noticed a distant reflection on left bank. We quickly scouted the Key rapid and maybe my line through it was not very convincing so others portaged while I scouted around the corner to see what’s next. Once we were all in the eddy below the Key, we all climbed up to the memorial to write our names into the Book of Legends.
After writing our message and taking necessary photographs, we got in our boats and continued in steady pace with 2 portages of the Trap (blocked by a tree in the middle) and Meatgrinder rapid, which led us to the traditional camp spot, the Tavern. There we recorded our descend once more into the second book, ate some chalva and dropped into the Kamikaze rapid. For next 6 kilometers the river was quite continuous but manageable class 4 to 5- and once in a while it reminded us to stay alert with its power. Sun was shining and one couldn’t ask for better conditions on a such remote run.
Around 3 PM, we reached the Family rapid. I assume that the name might have come from its character. 3 big staggered holes in serious gradient. There was a river wide mamma hole in the beginning, quickly flowing into even bigger papa hole which could be avoided on the left and finally there was a grandpa hole at the bottom, which in turn should be ran right. There was a line and there was a big pool at the bottom to pick up pieces if you messed up, so not much room for excuses. I passed the first hole far left, caught an unplanned eddy on the left and then went back into the main current just to push hard left again to avoid the second hole. That one endered me and not having time to maneuvre I went straight into the meat of the third one, rolled and surfed out on the right side, breathing heavily. Well, it was bigger that it looked from the bank as usual.
Next class 5 rapid, the Stubborn, was longer but not so steep and had a big wavetrain at the exit. While scouting, we found a perfect camp site on the river right just below the rapid about 3 meters above the river where flood conditions created flat sandy beach large enough to make camp for maybe 8 people. The sun was still shining so we took off our clothes, jumped into the river and then just chilled on hot rocks, sharing our impressions from a long day. The canyon is still very deep at this point so we lost the sun before 5 PM, went up to our sandy campsite, had a dinner and lot of tea and made huge bonfire to scare off any clouds. Darkness came onto us and we slowly fell asleep watching stars and light from the fire flickering on the rocks around us
There was no rush in the morning of our last day on Bashkaus. There was only one difficult rapid ahead and one portage so we relaxed and put on the when the sun made it to the deep canyon. Couple of class 4 rapids woke us up and then we just enjoyed sunny weather and deep scenic canyon with only some class 3 in it. The Tight rapid, which is described as nasty class 4, didn’t really have a nice entrance but I gave it a shot anyway and with huge ender and backflip I made it through. Shortly after we paddled across a lake created by a landslide back in 1989 and started to portage the class 5+/6 Landslide rapid. Small trail took us up the hill and we assumed that the portage leads across the landslide because its impossible to walk by the river. We couldn’t be more wrong with that assumption. After 20 minutes of crossing steep rocky slope, I fell, dropped my boat and watched it flying down some 100 metres towards the Landslide rapid. Luckilly enough, it didn’t make it all the way to the river and stayed on the rocky bank instead. We roped other boats down to the river and found a the proper portage trail down there. Well next time we will know better, at least no one got hurt. So we put on and floated down as the valley gradually opened up and we shared our impressions from the river, sang random songs and tortured each other with descriptions of all kinds of different meals. Finally we saw the bridge so we took out our boats, called Sasha to pick us up and Tomas shared his smokes to celebrate our latest accomplishment. The Bashkaus is beautiful, commiting multi-day trip which I hope will do again some day.
Additional pictures are courtesy of Petr Snížek
