Jebel Shams

Předposlední den jsme si naplánovali výstup na nejvyšší horu Ománu a i celého Arabského poloostrova, Jebel Shams.

V průvodci udávali čas potřebný na výstup a sestup 9 a více hodin a ukázalo se, že se to dá stihnout, pokud se to pojme opravdu jako sportovní výkon.

Poslední úsek před vrcholem bylo třeba se trochu kousnout, protože cesta šla neustále znovu dolu a nahoru a vrchol pořád nikde. Nakonec se ale přeci jen objevil a byl z něj perfektní výhled na východ, jih a západ.

Pár rychlých fotek a rychle zpátky dolů a cestou namotivovat pár dalších cestovatelů, co se ještě sápou na vrchol. Vidina koupačky v teplém wadí mě donutí i k běhu, kde terén dovolí, ale pak se projeví naplno únava a po pár nepřijemných zakopnutích zvolním, abych si ještě třeba nezlomil nohu. Ve 3 odpoledne už sedáme do auta a uháníme k vodě a cestou si ještě dopřejeme jednu chlazenou pepsi, protože ta tu frčí.

Děkuju Snížákovi s Maňulí za upozornění, že je třeba vyrazit s prvním světlem a svejm bolavejm nohám, že mě ochotně donesly tam i zpátky.